Tu naději co zdraví nás

Tiše se snáší kapky co nemají jména
je v nás neprůstřelná stěna
v nich tisíce ozvěn
a nebo proměn
co tak umí lhát
já ti to povím
třese se hlas
tajemné naděje
překvapí nás
záře co spaluje
a já si stavím
s kostek hrad
potom jen na slunci
kosti chci hřát....
když na konci
myšlenek čekám zas
Tu naději co zdraví nás.