Divná chuť

Po pivu v ústech divná chuť. A hlava bolí. Běžíš domů a těšíš se do postele a na svoje představy. Takový to zavření očí a Tvoje obrázky, Tvůj svět. Minulost, budoucnost. Reálno i nereálno. Ale ne přítomnost. Jen to ne…

V dálce na mě máváš, usmíváš se. Jenže pak přijde ona, po mostu z pralesa. Chytne Tě za ruku a s falešným úsměvem odvádí pryč. Na obláčku malý dinosaurus, pláče a na mě prší. Vězeň si pere svědomí. A já ležím v trávě a myslím na to, co si ráno obléknu. Je mi tě líto, táto. A musím zase číst, kolem mě se míhají písmenka. A malá zrzka mě zve na zmrzlinu. Jahodovou. Potkávám opilého hudebníka, kterýmu jsem zlomila srdce. Brečí a v dálce se rozléhá jeho smích. Dlouhou rukou mě pohladí a rozplyne se. Koruny stromů mi šeptají, že už je čas, ale já jsem stále na pláži a opaluju si záda. Malý arab mi nese další drink. Kluk bez jména se na mě dívá. A já vím, že ho miluju. A on mě. A teď přišla ona a chce další obraz. Rychle jeden maluju. Štětec padá na zem a sliby se rozplynou. Vlak drncá a kolem lítají myšlenky cestujících. Do hlavy mě udeřila jedna myšlenka malýho chlapečka. Velký červený autíčko. A máma se zlobí. Mámo. Mámi. Mami. Mámo! Je to koloběh prostě. Ta kočka ty malý neopeřený ptáčky prostě musela ulovit. Ač je to fakt smutný. Lezu na strom a kontroluju to hnízdo. Najednou se ta nejvyšší větev ulomila a já se propadám, propadám… a s cuknutím dopadnu na moji postel.

Venku je ještě tma. A divná chuť v ústech stále zůstává. Hlava už nebolí. Jen se točí. Takovej ten kolotoč, když zavřeš oči. Obrázky se rozplynuly. A Ty končíš u záchodové mísy.