Soumrak princezen

:: ::

Zas říkáš, že jsme jako děti,
a já už slyším krákot vran.
Když nezblázním se do třiceti,
tak překročíme značně plán.

Jen tupě zírám, jak čas pádí,
a někdy se jím nechám zmást.
Vždyť čím dál míň mě hřeje mládí
a čím dál víc mě hřeje chlast.

K radosti často sám se nutím,
(jo, nic už není jako dřív)
a místo ovcí před usnutím
počítám, kolik měl jsem piv.

Nebudu princ na bílém koni,
co proháněl se ve snech Tvých.
Dnes hledám, jak se slunce skloní,
jen lehké holky v ulicích.

Vděčný jsem přesto za ty chvíle,
kdy zavítat smím na Tvůj dvůr.
Víš, byl jsem kdysi velký snílek
a teď mám sbírku nočních můr.

::

http://www.youtube.com/watch?v=VrZ4sMRYimw

:: ::