mou sbírku lásek konipásek vyzpívá...

 

...stále mnou prochvívá ta poslední
je k poledni a zvony rozhýbají ticho
a pýchou svých chladných středů
jejich srdce drtí moje v prach...

chtěla bych... však nedovedu
zaznít jako ony
a víc a napoplach
že strach a bolest a potom prázdno

touhou nehoráznou hnaná
zrána v poledne i v noci
ten pocit má provždy tvoji tvář
svatozář ani jeden z nás

hodokvas pod plnou lunou
srnou jsem a oni vyjí
vlci srnám nepromíjí
maso krev a kůži hebkou

prý z lásky zúžíš mi pak hrdlo cetkou

byly krvelačné zimy
plné prázdných vlčích tlam
a chrám bezpečí nám neposkytl
svitl nám nadějí a zhas
tak v závějích jsem hřála vlky
a ti z ruky žrali mi jak beránci

v červáncích mizí spousty krve
posté a prvé modlitbou nás zaklínám
do klína hlavu mi položíš
jsi můj kříž, já hřeby tvoje
spojeni jsme červánky
a v nespánku beránky zas spolu ženem
prázdno němé plným tichem
sudé liché počítáme
na pronájem ráje kapky krve střádáme
nedáme se miláčku nedáme...

ty ovečky, já vlčky zase
spolu si v tom ráji pasem