Procházka po Karlově mostě

» autorka: Veselý smutek
V dálce zakokrhal kohout. Asi. A já nesmyslím na nic. Skoro.
Mám smutnou náladu. A čekám na kosmonauta, co mi ukáže nekonečnost vesmíru. Chci smazat mnoho věcí, ale nemám gumu. Opilý básník mě zve na celoživotní procházku. S úsměvem odmítám, ale proč? Asi aby měl o čem psát. Je to sběratel úsměvů a rád píše o odmítnutém chlapci. Saxofon v dáli, se snaží roztančit starší pár. Vrásky okolo očí jsou shrnuté do naštvaného výrazu. Hlava s šedivým závojem se pomalu otáčí. Saxofonista hraje z plných plic. Jeho oči se smutně usmívají. Dědečkovi se nakonec podaří získat srdce babičky a ve společném objetí a s pokrčenými koleny tančí. Tančí do mládí. S dojetím hledím na ten nádherný obraz do doby, než mě malá otravná malířka usazuje na stoličku. Má ledabyle sepnuté vlasy a široký úsměv. Hladí papír uhlem a mhouří oči. Zakazuje mi se hýbat. Sleduji smutný výjev, plný slz. Oplakávání Krista. Nechci to sledovat, ale otravná malířka se zlobí za každý můj pohyb. Nakonec se smiluje a podává mi náčrt mého obličeje. Je podivně strnulý. Než stihnu cokoliv říct, sedí na mém místě chlapec od zmrzliny.
Cizinec se usmívá a na chvíli ho oslepí blesk. A další a další. Tmavý Ital mi podává knížku, která mi spadla na zem. Povadlé koutky rtů, zdvihl do sladkého úsměvu. Chci mu úsměv oplatit, ale dav ho unáší dál.
Za levou ruku mě tahá malá copatá holka. Má pihy na nose a mezeru mezi zuby. Ušmudlaným prstem ukazuje na stojan plný ručně dělaných šperků. Ani se nestačím otočit a od hlavy k patě jsem ověšená barevnými plíšky. S díky odmítám další příval šperků.
Chvilku pozoruji mima, co ze smutného výrazu dokáže vzápětí vykouzlit výraz veselý. Když nás po několikáté přesvědčí, že to opravdu umí, zjistí, že uvízl v průsvitné krabici. Trochu se s ním ztotožňuji. Vházím mu tedy pár kovových mincí do klobouku a v mžiku jsem odměněna neviditelnou růži.
S vysílením usedám na konci mostu, vedle sv. Václava. Otevřu červené víno a pozoruji potulné bohémy. Po hodině vyprávím sv. Václavovi o strastech v mém životě.
Tipů: 23
» 30.05.12
» komentářů: 12
» čteno: 734(28)
» posláno: 0


» 30.05.2012 - 10:41
Má to máladu. Jde to číst. Mě se to líbilo. Máš ST
» 30.05.2012 - 13:51
Libres je taky skoro jako Karlův most...
» 30.05.2012 - 23:24
Hezky se mi četla, ST.
» 31.05.2012 - 11:04
Příště zajdi pod most....ne ale spát :) ale usedat - je tam krásně, třeba na básně :)
» 31.05.2012 - 14:55
Na mostě je dost husto, ale pohled vše nahradí
při pohledu na krásy věží v podhradí
» 31.05.2012 - 18:50
Ze začátku jsem trochu nechápala - trapás. .D Ale potom jsem se do děje vžila, protože vše je napsáno ze života. Takhle přesně to tam totiž chodí. Moc hezky napsané! :)
» 02.06.2012 - 13:20
zajímavá procházka...
» 04.06.2012 - 22:20
Ráno jsem tam šel ...a bylo to jedno z nejhezčích rán vůbec .-)
» 07.06.2012 - 11:01
Děkuji všem.. :)
» 07.06.2012 - 11:02
madanik: Taky bych měla jít ráno.. A poznat, že tam existuje i klid.. :)
» 12.06.2012 - 21:33
kolikrát jsem tudy courala a nacházela tolik... ale takhle bych to nikdy neuměla napsat.. úžasný a uvíznutí v průsvitné krabici je jeden z dojmů dokonalých... !!!
» 18.06.2012 - 19:54
jako bych tam znovu byla...:) ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lásko | Následující: Pro Tebe

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.