Neobyčejná

Tvé oči, Tvé oči, ty říkají mi vše,
první, poslední, i to mezi tím,
snad jejich pohled nikdy neztratím.

Tvůj polibek, tak vlhký, až se tají dech,
nechává zapomenout starý žal,
hebká Tvá ústa, pro mne svatý grál.

Nejsi jenom dívkou,
spíš vzduch či moře,
dokonalou křivkou,
co svět můj boře.

Chci Tě tak zoufale.


Tvůj hlas, Tvůj hlas, co šeptá tiše na můj krk,
Tvoje rty mažou naši minulost,
zapomínám rád, nikdy nemám dost.

Tvá povaha, ta žádá, bych Tě poznal blíž,
tak už prozraď, co mi dáš na prodej,
nebo mne mlčky raděj ubodej.

Staneš-li se mou,
nic Tě nezraní,
hvězdnou zář němou,
dám Ti do dlaní.

A nic nás nerozdělí.