Skvrna od vína

Skvrna od vína,
co už nezmizí,
snílek usíná,
oči mu zaslzí.

Myšlenka trápí ho,
kůži má husí,
nerozum mladého,
hořce zakusí.

Probděné noci,
stále snící,
lásek otroci,
verše ronící.

Vlastní jen obrazy,
slova a zvuky,
ztráty a nálezy,
bere z tvé ruky.

Motýlých křídel třpit,
záři, žluť slunečnic,
toužil dřív všechno mít,
teď tebe jen, a víc nic.

Skvrnu od vína,
na jeho duši,
nesmyje už jiná,
- jak zaschlou tuši.