Vlastním stolek

Vlastním stolek a cár papíru
tam píšu slova na míru
a na něm letím s touhou k lidské hrudi
a možná právě ty v ní jsi
ten co dobro se zlem nemísí
vlastním gumu a ta všechno neguje
pak na papíru prázdno je
tam v mém tichém zákoutí
když člověk duši mojí zarmoutí
já vlastním obé ach to bolí
zírám na cár a tam stojí
život a pak gumy ryt
v místech kde jsi třeba ty měl být
pro radost co jsem také tu
mívala v jednom kupletu
odnáším papír se stolku
a gumu v ruce pevně tisknu
vždyť týrá slova do notýsku vepsaná-
odhodím ji -ne ona to jsem já
kdo vedl ruku k popravě myšlenky
která se chce porvat s myšlenkou
napsanou již stokrát
a tak nezůstalo nikde nic ani ta touha
zaškrtaná ve své kráse…
jednou snad půjdu k jiné vstříc
planá slova- to nedělá se.