Salome

Do sálu vešla sebejistě
a když první tóny zazněly,
začala tančit svůdně a lehce,
tu všechny pohledy na ni se upřely.

Tančí Salome, houpe se v bocích,
tak mladá a krásná je,
jak luk se prohýbá, usmívá se
a odhazuje závoje.

Okouzlila všechny včetně krále
a ten říká: „ Řekni mi, co chceš,
za nádherný tanec vyslov přání,
ať je to cokoliv, ty to dostaneš.“

Salome svůdně přimhouří oči
a zasměje se vesele.
„Já žádám jediné, můj pane,
chci hlavu Jana Křtitele.“

Nastalo hrobové ticho v síni,
tohle nikdo nečekal,
i král šeptá: „To nejde,
nemůžeš žádat život člověka.“

Salome však je neoblomná,
hlavu proroka chce mít,
Herodes musí dostát slova,
tak poručil Křtitele stít.

Nikdo už se nesměje,
po vůli Salome stalo se,
běda té ženě proklaté,
už nesou hlavu na stříbrném podnose.

Lidé šeptají pobouřeně,
neklid v sále vzrůstá,
však Salome tváří se spokojeně
a líbá mrtvolu na ústa.