Jiný
pocity, když je člověk "na okraji"..
» autor: VE. |
Chodím a vyhýbám se slunci,
jak oškliví se mi tyto dny,
od rozbřesku k jeho konci,
kotouč zlatý, odporný.
Zato v šeru chladné luny,
nejkrásnější
- z nebe tanečnic,
zapomínam na den slunný,
černá krev
- do vlásečnic.
Neznám zlobu, ani lásku,
prokletí
- či je to dar?
V srdci jenom krůpěj stesku,
je to život
- nebo zmar?
Opíjím se písní smrti,
na okraji světa dlíc,
vlastní tělo už mě škrtí,
tak odcházím slunci vstříc.
jak oškliví se mi tyto dny,
od rozbřesku k jeho konci,
kotouč zlatý, odporný.
Zato v šeru chladné luny,
nejkrásnější
- z nebe tanečnic,
zapomínam na den slunný,
černá krev
- do vlásečnic.
Neznám zlobu, ani lásku,
prokletí
- či je to dar?
V srdci jenom krůpěj stesku,
je to život
- nebo zmar?
Opíjím se písní smrti,
na okraji světa dlíc,
vlastní tělo už mě škrtí,
tak odcházím slunci vstříc.
Tipů: 15
» 25.05.12
» komentářů: 5
» čteno: 734(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.05.2012 - 10:37
dříve též má láska luně patřila, dřív než svou duši pod sluncem jsem spatřila...
Připomíná mi to staré časy :) ST.
Připomíná mi to staré časy :) ST.
» 25.05.2012 - 21:09
ve skutečnosti mám rád oba stejně, i když nepoměrně více času trávím na slunci :)
» 25.05.2012 - 23:47
okouzlující dílko:))Zřejmně zlověSTně mělo znít:))Upíří život mi připomělo:))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lidé dnešní | Následující: Útěcha