Pokusy

Tuším, že haiku má mít sedmnáct slabik, to, co jsi napsala ty, je spíše miniatura básně ;)

Jej, asi jsem to špatně napsala, jsou to ty tři krátké básničky, ale teď se dívám, že to vypadá, jako by byly spojeny v jednu... ale každá z nich by sedmnáct slabik mít měla :)

Já myslím, že to Haiku je
slabik má být 5,7,5 a přírodní tématika

to, že je tam víc slok prý nevadí, oni to taky řadili dál a dál

Sezónní slovo se z haiku pomalu vytrácí, sedmnáct slabik není pro haiku signifikantním prvkem. Tím totiž v japonském haiku bylo sedmnáct zvuků, resp. sedmnáct mora. Tzv. free-haiku opravdu nemusí sestávat z určitého počtu mora, tří veršů, nemusí obsahovat sezónní slovo.

Duch haiku, resp. hokku, však přetrvává v několika pravidlech, která literární teorie postihuje hůře, ale která milovník haiku cítí, ctí a dokáže je u textu rozpoznat. Jde například o přesah, plnost, soběstačnost a námět. Námět a přesah spolu úzce souvisejí, přesah je právě to, co dělá z civilně popsané běžné situace překrásné verše, dává textu hloubku a strukturu, nabízí víc, než říkají slova (to je ten přesah...).
Námět odráží básníkovy vnitřní kvality. Námětem by měla být situace, již dokáže básník obsáhnout, situace, u níž dokáže cítit jednotlivé spojitosti se světem okolo.

Co do plnosti a soběstačnosti, to jsou spíše formální kritéria. Plné /a tedy pravé/ haiku dává každému slovu význam, balastní materiál v něm neexistuje. Soběstačnost se pak projevuje nezávislostí na psýché čtenáře. Mj. to znamená, že haiku nepůsobí na plytké city, naopak se snaží jít k prajádru toho kterého pocitu, aby ho mohl dosáhnout skutečně každý čtenář.

Mimo tyto hlavní atributy haiku patří do jeho arzenálu ještě eufonie a aliterace, ozdobné prvky, které ale nenahrazují ty základní: přírodní námět, zenový přesah, formu...

pa100r: koukám, žes haikuznalec

pa100r: páni, děkuju za vyčerpávající komentář:) Zase jsem se něco přiučila.