Slepá lílie

Tak, jako k zemi padá anděl,
tak, jako usychá osamocená lilie,
tak já trpce snáším tvůj úděl,
bezradná hořkost, které líto mi je.

Ruku ti nabízím, stačí se jen chytnout,
naučit tě plavat, pozvednout tvou tvář,
zmařit jeho naděj, z útesu chce tě jen svrhnout,
vsadit na tvou nevinnost, pro srdce tvé kuje žalář.

Jsi jako spravedlnost, výjimečná a slepá,
já tvá věčná opora, tvoje slepecká hůl,
opři se o mě, mám to, co on postrádá,
pije ti krev a do srdce tvého vráží jen kůl.

Ze sna už procitáš, víčka pomalu otvíráš,
já však dávno už jsem pryč, nečekám,
kousky svého srdce ze země opět sbíráš,
má upřímnost, sliby, to vše jen planý klam.