ZKOUŠKA LEDNOVOU NOCÍ

Omráčen lahví, a ne zvenčí,
klopýtám k háji, řídce sněží.
Stromy jsou čím blíž méně tenčí,
konzervant mráz bod´ do protěží.
Ať se mu práší od otěží
a barevné trávy v kráse loví!
Dnes si s ním ego zasoutěží -
usednu pod keř kalinový.

V obrazcích ztvrdlé stopy srnčí
působí botám drkotání.
Před sebou mít tak brázdy kančí,
odložil bych to nocování.
Vystaven v odiv jižní stráni,
zdáli mne něčí klobou zdraví.
Ani leden mi nezabrání
zakřičet "zdařbůh!", jak se praví.

Polesný polem kokry venčí,
obchůzku známou trasou váží.
V hájovně naštván šesti punči
nad ložem růžky pouráží.
Já z božích muk se zdárně snažím
odlomit kluzký rampouch dlaní. Už leží na ní.
Nocí s tím žezlem zavladařím,
nechť si orazí všichni hajní!

Čutoru pustou třímám v křečích,
čumákem ráno mě někdo budí. Ó, to studí!
Kolčava vzala do zaječích
a já beru směr k příbytkům lidí.
Už první dům vidím!