Ukaž mi...

Očí jí říkaj: Pověz mi něco hezkého,
od srdce příjemného a něžného,
abych nemusela být znovu sama.

Pověz mi, co vidí krásné oči tvé,
jak to nejlíp umíš říci dívce té,
než nastanou studená chmurná rána.


Ukaž mi svět plný krásných kopretin,
rozkvetlou louku a tvůj temný stín,
co vedle mne na zem zvolna usedá.

Ukaž mi svět, kudy bys chtěl jít
a každou část mého těla pohladit,
můžeš mě všude laskat, kde se dá.


Snad je to jen pouhý sen,
který chci dlouho snít.
Oblečení zlehka padá ven.
Smíš si mě celou vzít.


Ukaž mi svůj příliš vzdálený svět,
mám touhu se s tebou proletět
nad zemí do nebe tam k výšinám.

Rozesměj mě, abych opět roztála,
mít chuť do života a nic se nebála,
neubližuj a zaveď mě dolů k nížinám.


Snad je to jen pouhý sen,
který nechci jenom snít.
Oblečení padá zlehka ven.
chci si tě celého vzít.


Ještě ukaž mi...