Plyšák

Jak těžké je pochopit,
že jsem pouhý plyšák byla.
Neustále se trápit,
jakou šanci bych asi měla.

Vracet se k těm krásným chvílím,
z čisté radosti a lásky.
K jezeru patřící labutím,
kde všechno bylo jak z pohádky.

Vzpomínka na propletené prsty ve spánku,
mě mučí jako nažhavené nože.
Snažím se najít útěchu ve vánku,
ten mě však jako prach rozfoukat dokáže.

Srdce mi umírá zlehounka,
když bez zprávy od tebe jsem.
Teď vidím, že to nebyla domněnka,
vedle jiné sedíš a já sama jsem.