Na útěku - Několik slov ma závěr

KONEC
» autorka: charibeja
Mému klukovi je 69 let (za týden oslaví sedmdesátku), nerad se opaluje a pije lidem krev (doslova). Nevím sice, jaký život mě čeká po boku upíra, ale jsem optimistka. Samozřejmě že život s upírem má i své stinné stránky. Ze začátku jsem Michaelovi dokonce musela pomáhat zakopávat mrtvoly – jeho oběti, u kterých jaksi neodhadl správnou dávku krve k vlastní potřebě. Přiznávám, že mě to moc nebavilo, ale s nebožtíky už mám nějaké zkušenosti a člověk si postupem času zvykne na všechno. Naštěstí už mrtvoly zakopávat nemusíme, neboť se mi povedlo přemluvit Michaela, aby z lásky ke mně přešel na krev zvířecí. Je pravda, že zvířat je mi také líto, ale vysáté zvířecí mrtvolky alespoň nebudí nežádoucí pozornost a to jediné o co opravdu nestojím je to, aby se o mně (nás) začala opět zajímat policie. Michael už se dokonce natolik ovládá, že mi přestal hypnotizovat krk. Občas se sice ještě neovládne a dívá se (když si myslí, že to nevidím), ale hned poté provinile sklopí zrak.
Život s upírem má ale i své světlé stránky. Díky Michaelovým schopnostem se pro mě shánění jídla a ošacení stalo hračkou, můj kluk je totiž tak rychlý, že prodavači prostě nezaregistrují, že byli okradeni a když to zjistí, tak už jsme s Michaelem dávno za horami. Také jsem našla zalíbení v cestování, uvažujeme s Michaelem i o tom, že bychom se podívali za hranice.
Pomalu začínám svůj život přizpůsobovat jeho životu. Už jsem si zvykla probdít s ním celou noc a ráno vyspávat. Chci s ním prostě trávit každou volnou chvilku. Dokonce i začínám uvažovat nad tím, že bych jej požádala, aby ze mě udělal upírku. Být upírem totiž není tak špatné, opravdu. Jistě že bych se musela určitých věcí vzdát – například dobrého jídla a slunečního světla – ale co by člověk neudělal pro lásku? Ale ještě si to musím nechat projít hlavou. Řekněme si to však na rovinu, koho by nelákala vidina dlouhého, šťastného života bez stárnutí a vrásek?
Tak to je vše, zde můj příběh končí. Pochmurnou minulost nechávám za sebou, právě teď žiji přítomností a těším se, co mi (co nám) přinese budoucnost.
Tipů: 0
» 17.05.12
» komentářů: 2
» čteno: 826(6)
» posláno: 0


» 16.07.2012 - 00:54
Viky
Do příběhu jsem se začetla. Musím říct, že kdyby jsi napsala knížku, přečetla bych jí během chvíle. Upíří příběhy mě od tebe prostě baví a doufám, že zase nějáký vymyslíš. :)
» 16.07.2012 - 08:02
Děkuji, jsem ráda, že se to někomu líbilo. :) Napsala jsem ještě jeden takový upíří román, ale ten nemám v plánu zveřejňovat..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Na útěku - 8.kapitola | Následující: Havraní dívka

© 2011 - 2023 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.