Pro...však víš.

Co dělat, mám tě stále plnou hlavu
a z ní tě jen tak nedostanu.
Ty ztrácíš se mi někde v davu se svou noblesou.

Nikdy nezapomenu tvou první větu
...jsem svěží z vaší přítomnosti.
Ta věta mi bude na věčnosti znít
v uších.
Jsi krásná víc, než sama tušíš.

Chtěla bych zažít vidinu
kdy uvidím tě někde venku mimo školu.
Tvůj dlouhý vlas i úsměv, co neublíží
to k tobě patří, tak ti to sluší.

Když recitovala jsi mou báseň
Noc je ještě mladá, to mě vykolejilo celou.

Ptám se, proč zrovna tuhle
je svádivou...
říkala si ji s takovou něhou
že si ji pamatuješ, je jednoduchá
a v jednoduchosti je krása.

Chtěla si po mě pokračování básně
nemohla jsem vzpomenout a ani se nadechnout...
nedořezal by se ve mě krve
a napsala jsem ti verše jiné.

A tyhle jsou trochu troufalé a drzé
píšu je z hlavy a to mě právě baví.
Jsou pro...však víš...