Mlčení v pokoji..

Mlčím si v pokoji
směje se mně jenom vlastní stín
je nahý a ticha se leká
plyne jak líná řeka
směje se na mně jen můj buch
co do sklenice dívá
do slov vrazí nuž
rezavou špičku z kalené oceli
ta láska je jen pocit
co nelze prožít
tak jako včera
tak i dnes
to z úst se krvácí
smutky se navrací
s mrtvolným slovem
co jsem se smál
pravé spojení
nádherné znamení
v raně do těla
snu,co láska umřela
jak těžké kamení
do slin co schází
vážní rozechvělý klín
směje se na jenom vlastní stín
mlčím si v pokoji
a nemám
Nemám strach
jen zlověstný pocit...