Bílá růže

Naposled hledím na nebe bez mraků
zříkám se těch tisíců zázraků
slunce nechává červánky spát
já se již nikdy nebudu smát.

I bílá růže, kterou spálil mráz
s jarním sluníčkem vykvete zas
a ta šeříků omamná vůně
zpívá nocí zářící luně.

Já si už ale nedělám naději
proč ranit jsem musela zrovna ji
a všechno, co šlo, jsem zkazila
i bílou růži zjara zmrazila.

Nechám si jediné slůvko na památku
možná by jen stačilo začít od začátku
a nebo ne, radši to navždy vzdám
co je však horšího, než být sám...