jitření...
mysli...
» autor: enigman |
občas mívám problém se spaním
a s kterou?
s normálním spaním
na znak
pod peřinou
a tak jsem odložil krabku
od sušenek
do bedny od piana
pustil si desku
Django Reinhardta
připnul si odznak
klubu mladých přírodovědců
a šel se projít nocí
patrně až do rána…
měsíc se netřpytil
ale nedaleká řeka
se podivně blyštila
jako slimák
co po sobě zanechává lesklou pěšinu
a zrovna
když jsem došel na náměstí
a pozvolna si uvědomoval
jak mlčení vysušuje prameny vášní
začala ze satyrových úst
starověké fontány
pomalu proudit voda
a zjevila se ona…
vypadala že spí
v pohybech váhavé příměří
mezi světlem a tmou
která pomíjela
s jedinou chvílí odpočinku
který si dopřávala
jako rozumný člověk
na pokraji šílenství
který dobře ví
jak šílenství přichází…
zvuk explodoval silou
co odděluje myšlenku od hmoty
jako maso od kosti
a my si dlouze povídali
až jsem ji prudce políbil
že se zajíkla překvapením
a poté vydechla
jako oceán když udeří
v přílivové vlně na pobřeží…
po té chvíli
když se moře stáhlo
byl jsem zase doma
gramofon ještě hrál
a já zjistil
že na světě můžu mít dívku
se zvláštní elegancí
nebo gramofon značky Tubebell
ale ne zároveň obojí…
má Genevievo
víme o sobě
možná příliš mnoho
takže budu předstírat
že se vlastně nic nestalo…
ačkoli v paměti
mi to setkání navždy utkvělo…
a s kterou?
s normálním spaním
na znak
pod peřinou
a tak jsem odložil krabku
od sušenek
do bedny od piana
pustil si desku
Django Reinhardta
připnul si odznak
klubu mladých přírodovědců
a šel se projít nocí
patrně až do rána…
měsíc se netřpytil
ale nedaleká řeka
se podivně blyštila
jako slimák
co po sobě zanechává lesklou pěšinu
a zrovna
když jsem došel na náměstí
a pozvolna si uvědomoval
jak mlčení vysušuje prameny vášní
začala ze satyrových úst
starověké fontány
pomalu proudit voda
a zjevila se ona…
vypadala že spí
v pohybech váhavé příměří
mezi světlem a tmou
která pomíjela
s jedinou chvílí odpočinku
který si dopřávala
jako rozumný člověk
na pokraji šílenství
který dobře ví
jak šílenství přichází…
zvuk explodoval silou
co odděluje myšlenku od hmoty
jako maso od kosti
a my si dlouze povídali
až jsem ji prudce políbil
že se zajíkla překvapením
a poté vydechla
jako oceán když udeří
v přílivové vlně na pobřeží…
po té chvíli
když se moře stáhlo
byl jsem zase doma
gramofon ještě hrál
a já zjistil
že na světě můžu mít dívku
se zvláštní elegancí
nebo gramofon značky Tubebell
ale ne zároveň obojí…
má Genevievo
víme o sobě
možná příliš mnoho
takže budu předstírat
že se vlastně nic nestalo…
ačkoli v paměti
mi to setkání navždy utkvělo…
Tipů: 34
» 04.05.12
» komentářů: 15
» čteno: 1065(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.05.2012 - 09:04

...
početla jsem si jako vždy...
a jen tak na okraj babská rada, když už prý nic nepomůže ku spánku, pak je dobré mít pod postelí česnek a občas jej vyměnit za čerstvý :-)))
početla jsem si jako vždy...
a jen tak na okraj babská rada, když už prý nic nepomůže ku spánku, pak je dobré mít pod postelí česnek a občas jej vyměnit za čerstvý :-)))
» 04.05.2012 - 09:51

na náměSTí čekalo štěstí,asi ne, ale bylo to setkání tak nevinné?Krásná...
» 04.05.2012 - 19:30

S láskou odebíráš v hlubině noci
cizí odznaky
Kdybys náhodou našel "220 vuotta Tampere"
nahlaš se na pevnině
***
cizí odznaky
Kdybys náhodou našel "220 vuotta Tampere"
nahlaš se na pevnině
***
» 04.05.2012 - 21:14

je to symfonie slov a mlčení opravdu vysušuje prameny vášní a proto jsem se mlčky začetla do fatazie postřehů okořeňěných detaily a úlety, kde vládne naprostá svoboda , nad kterou se ráda zamyslím - já si takhle představuju rčení - být nad věcí...ST
» 05.05.2012 - 20:45
Paulmatthiole

klasicky výborná, ST :-)
» 09.05.2012 - 23:25

šílenství je mít všechno a vlastně nic... pomíjivost, přesto, tam uvnitř se na ni nehraje
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: cogito ergo kvák... | Následující: kvas...