Yprés

Ta holka v černým svetru
plakala
jak mraky u Popokatepetlu
huby větrů
Mně to žalovaly
zas láska nějaká
v dáli Mexický
skoro až nelidský
prý je to trápení
a na draka
a vůbec
ten štulec
skrz komoru
a z kopců dolů
slzy se kutálí
pastevců píšťaly
ten nářek nesou k lesu
a pěna do útesu
a moře hoře
z břehů plyn hořčičný
syčí cos o pokoře
o nocích na pryčny
ta tíseň ulehá
a píseň ženy
jejíž kosti
bez lásky, v touze
z důvěrností
brodí se v strouze
marnivosti
světa co boří
lásky mosty
od moří nebo oceánu
a hoří v hlavách našich plánů
jen ten kdo hledá boha bránu
co nemá kliku zlacenou
najde tu lásku

... ztracenou.