Omazleniny

Ještě než jsi us-nula
jsem us-jeden
jsme us-dva
a z hejn pus
stád dotyků
si zakládáme družstva –
jsem v noci teď Tvůj
čitatel
v ní mám Tě
nad Tvé čáry
a tma –
ředidlo našich těl
nám tichem spájí tvary.

Ještě než´s mne uřekla
bych usoužil
se blátem
a než Tvé prsty osekat
to – buď mi radši katem!
já ve stínech chci slastně stít
po sté mi
setni tipec
a mezitím jsem žhavý nýt
Tvůj palečník
Tvůj skřipec.

Ještě než´s mne opletla
já všil se
do Tvé pleti
mé štěstí je, že jsme jen dva
od šesti
do deseti
a od deseti do šesti
že jsme jen dva
mé štěstí –

víš –

Ty jsi má jediná
i já jsem Tvůj jediný

kdo vyléčit nám polibkem
smí
omazleniny.