Pro noblesu..

Pro noblesu vlastních činů

snad šla bych i světa kraj,
-

zda-li po cestě někde zhynu,

- pro mne to bude věčný ráj..

Pro krásu slov až na druhou stranu,

kde měsíc vítá nové ráno,

bosá se postavím na ostrou hranu,

krví pak mou je zmalováno...


I v pekle mám lístek pro svezení,

s ďáblem si klidně potykám,

a v duši mám pak jak po vyplení,

potichu vrátka odmykám...


Tu i tam, všude jsem byla,

poznala nicotu i krásy krás

tělo mé dojmy pohostila,

s kuráží zemi napospas...