Do jara» autorka: Lota |
.
Do opuštěných křovin
vrátili se ptáci
Nad polem
skřivánek se rozezpíval
Vzdálený kostel
vzkříšením se rozkymácel
jakoby pozdrav
sněženkami kýval
U prázdné budky
špaček uvažuje
Narcisky skromně
slunce vyhlížejí
V údolích
cosi velkého se kuje
Viz kočičky
jak tajemně se smějí
I hroby rovnají si
zkřehlé údy
Kříže k nebesům
se rozpřahují
A na nich člověk...
vítěz nad osudy
jehož trny
Boha přesahují
.
Do opuštěných křovin
vrátili se ptáci
Nad polem
skřivánek se rozezpíval
Vzdálený kostel
vzkříšením se rozkymácel
jakoby pozdrav
sněženkami kýval
U prázdné budky
špaček uvažuje
Narcisky skromně
slunce vyhlížejí
V údolích
cosi velkého se kuje
Viz kočičky
jak tajemně se smějí
I hroby rovnají si
zkřehlé údy
Kříže k nebesům
se rozpřahují
A na nich člověk...
vítěz nad osudy
jehož trny
Boha přesahují
.
Tipů: 41
» 24.04.12
» komentářů: 20
» čteno: 795(27)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.04.2012 - 06:00
Lotuš, krásné a milé vereše, s chutí četla jsem je znova, opravdu pro jejich krásu, cit. ST
» 25.04.2012 - 18:00
přelétavců zakroužilo
první hejno nad polem
jaro jako by se skrylo
za rozkývaným kostelem
**
první hejno nad polem
jaro jako by se skrylo
za rozkývaným kostelem
**
» 25.04.2012 - 20:36
Jsem naměkko, přírodu mám moc rád,
jsem s ní nejvěrnější kamarád,
ona to ví, snad
jsem s ní nejvěrnější kamarád,
ona to ví, snad
» 26.04.2012 - 21:47
Paulmatthiole
Obzvlášť ta poslední sloka je lahůdkou :-) ST
» 27.04.2012 - 14:08
Jaro vlády ujímá se
svěží barvy v plné kráse.
Oprášilo zaběhnuté teze
a briskně prohřívá meze.
Vím, moc moudré to není, to zase ty probuzené hormony...
svěží barvy v plné kráse.
Oprášilo zaběhnuté teze
a briskně prohřívá meze.
Vím, moc moudré to není, to zase ty probuzené hormony...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jdi srdce tišinou | Následující: Cesta myšlenek