Velký obrat

filosofická...
» autor: Martin Kredba
Proč otáčíme se ke stromům zády,
proč necháme vysychat něhy vodopády,
indiánští šamani ještě vědí, kam míří to světlo času,
atomy se vlní a my si něco o nich myslíme ,
že jsme nejvyšší vesmírné duše, to soudíme,
tak jako druhé lidi ve falešných pravdách,
a tak často se v tom a těch pocitech mýlíme.
Co je to být lodyhou, být okvětím,
být dechem borovice a jejím klínem,
co je to být vůní heřmánku nebo delfínem?
Zcela a vlastně nevíme,
jen si myslíme, jen říkáme,
být láskou dokážeme, ale nejsme,
být lehkostí křídel můžeme, ale nejsme,
v životě bloudíme, do opozice se stavíme,
ale jezera stále s krajinou ráda tančí,
vzduch se v padající rose tiše usmívá,
voda se v zemi stále ještě chvěje,
nepotřebuje znát, proč se toto děje,
ona jen je...je stavebním kamenem každého z nás.
Tipů: 27
» 23.04.12
» komentářů: 9
» čteno: 722(23)
» posláno: 0


» 23.04.2012 - 11:41
Jen ST
» 23.04.2012 - 12:00
Taky ráda filozofuju :).. A ten konec je skvělej! ST
» 23.04.2012 - 13:38
Pěkná-ST.
» 23.04.2012 - 13:59
ST))
» 23.04.2012 - 14:25
Šikulko:).
» 24.04.2012 - 19:06
Thálesovská??
» 29.04.2012 - 16:22
souhlasím..ST
» 22.06.2012 - 23:14
indiánští šamani ještě vědí, kam míří to světlo času,
-bohužel již málo jich je..ST k tobě putuje!
» 03.04.2017 - 06:33
Povedené:-) a ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Poslouchej | Následující: Na vlnách věčností

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.