PERGAMEN

Otráven jedem vlastních fantazií,
v komnatách šlechtického sídla
Tušením zla obrazy znovu žijí,
ze stínů v rozích vzpínaj se křídla

...A vůně parfémů mísí se s hlínou,
napadá mozek na cestě k nevědomí
Oděný tmou, už nechce jinou,
rampouch vůle se náhle zlomil

Opilý volností, zbavený tíže
Nýty už praskly v okovech žití
Je vypadlý hřeb na očku kříže
Za hradbou v lesích slyšet je vytí

Z lidské trosky teď zrůdy žijí
Šílenství, co se lesklo v očích
vyhřezlo v strašnou melodii
Černá a bílá. Svět kolem se točí

Jak paruka bytosti u kláves křídla,
ve vidinách krve na tělech žen
Šlechtičny z obrazů lačné jsou jídla,
PERGAMEN k podpisu leží už připraven