ANDĚLŮM JEŠTĚ NEUKÁŽU SVOJI TVÁŘ

Sloužil jsem Severu i Jihu,
bojoval jsem za krále Eduarda XIV.
ve válce, kde jsem coby voják
lámal vazy nepřátelům,
střílel do jejich těl z perkusních brokovnic,
v blízkosti je podřezával Kudlankou jako jehňata
a plival na jejich mrtvoly v neuctivé póze.

Kudlanka byla mým společníkem
v boji zblízka; její čepel
zajela už do mnoha protivníků,
prosekla mnoho krkavic,
Kudlanka byla válečným nožem,
chladnou zbraní Severu.

Z Jihu jsem si přivezl
svoji třetí perkusní brokovnici,
byla kupodivu lehčí než vypadala,
a těžce zraňovala - spíš zabíjela....

...na jeden jediný výstřel.

Eduard XIV. mě jmenoval svým pobočníkem,
kryl jsem mu záda v době zlé,
v době, kdy prchal před
machinacemi zlých vrahů,
jenž si vytyčili za cíl jeho likvidaci.

Sám jsem to neměl lehké,
neboť i já jsem byl stálým terčem
různých sekt, které by mě raději
obětovaly svým ďábelským bohům,
než vidět mě, jak se stavím
na odpor jejich vyznáním,
jak já sám zostuzuji jejich víru,
když dělám oběti v jejich vlastních řadách.

Zabíjení byl můj chléb,
můj zrak byl neustále ve střehu....

Stačilo jedno zaváhání
a mohl jsem to mít za sebou,
ale já andělům ještě neukážu svoji Tvář.


Protože už tak dost stačí,
že moji Tvář zná samo Peklo....