čím větší moře, tím větší žízeň

 

.. a jak tak šermujeme svými paraplíčky
ztrácíme duhové kuličky z kapes a esa z rukávů

obrysy námi vystavěných zámků
odnášejí vzdušní výři
a velryby uvízlé na mělčinách
ničí to, co z našich hradů nespláchly vlny

na jejich místě v nás jako houby po dešti
rostou tisíce větrných mlýnů
a pravnuk Dona Quijota umírá
probodnut šíleným jednorožcem
zatímco mu z rány na boku prýští historie
naposled vydechne budoucnost..

Opona padá.

Jste na řadě.