Epitaf

Vzal jsi mi přítele v přetěžké chvíli,
sbalil sis svá slova do černé tmy,
teď pouhé vzpomínky na dobro zbyly,
útěcha pohřbena je mezi zdmi…

Do ticha v prázdnu mlčky teď šmátrám,
vše jako by bylo vymazáno.
Čím jsem jen vinna svědomím pátrám,
to, v co jsem věřila, v šeru je vyprodáno!

V duši Tvé tyčí se pomníček kamenný,
praskajíc pod tíhou vetru a vody.
Býval jsi blízko – dnes zase jsi vzdálený.
Pohřbil´s mě v sobě - na pomník vytesal Epitaf strohý:

„Věřila v přátelství v uličce slepé, teď pro ni jen bodlák nad hrobem kvete…“