Jiskra
...
» autorka: zelená víla |
Částečkami svého vlastního cítění
stávám se sebou
Neohraničeně
lesklá
vzdálená
ve škatulkách je prázdno
…
Pokorou zhýčkaná
něžnými defekty protkaná
list za listem
za vysokými stožáry je zima
i ve chvílích ticha
…
„ Spíš? „
„ Bdím.“
Mám ráda tmu
nad rámec ticha
v prohlubinách osvětlujících
detaily
matným půvabem
začínajících i končících
u krásy
…
„ Mohu?“
„ Proč ne..“
Jak zdánlivá je samota
roztržitá pocitem
když potutelně koulí se k tobě
společností
i v závětří někdy fouká
…
V bláznivých prohlubinách
šplhajících vpřed
oblehnutá přívaly
znějících v ne přívlastcích
sobě vlastních
ve vteřinách počítajících
všechno i nic
zároveň
…
Jsi tak palčivá v záblescích
klečíš u nohou
silou svých myšlenek
uhrančivá
spoustou jitřenek
jejíchž zítřky hledal bys rád
…
Jiskro
máš v sobě to své
aroma
pro někoho začínáš
pro jiného končíš
sfouknutím
...
do známa
stávám se sebou
Neohraničeně
lesklá
vzdálená
ve škatulkách je prázdno
…
Pokorou zhýčkaná
něžnými defekty protkaná
list za listem
za vysokými stožáry je zima
i ve chvílích ticha
…
„ Spíš? „
„ Bdím.“
Mám ráda tmu
nad rámec ticha
v prohlubinách osvětlujících
detaily
matným půvabem
začínajících i končících
u krásy
…
„ Mohu?“
„ Proč ne..“
Jak zdánlivá je samota
roztržitá pocitem
když potutelně koulí se k tobě
společností
i v závětří někdy fouká
…
V bláznivých prohlubinách
šplhajících vpřed
oblehnutá přívaly
znějících v ne přívlastcích
sobě vlastních
ve vteřinách počítajících
všechno i nic
zároveň
…
Jsi tak palčivá v záblescích
klečíš u nohou
silou svých myšlenek
uhrančivá
spoustou jitřenek
jejíchž zítřky hledal bys rád
…
Jiskro
máš v sobě to své
aroma
pro někoho začínáš
pro jiného končíš
sfouknutím
...
do známa
Tipů: 42
» 18.04.12
» komentářů: 21
» čteno: 1013(36)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.04.2012 - 16:36
Hazentla

píšeš fakt luxusně :)
» 18.04.2012 - 18:58
Paulmatthiole

No výborně, ST, ano :-)
» 18.04.2012 - 20:18

jiskry jsou malé ostrovy
co žijí chvíli
v sobě
v nás
náš život je filmový pás...jiskřivě nejiskrný
strmý občas jak hora
když pohlížíme zdola k nebesům..
co žijí chvíli
v sobě
v nás
náš život je filmový pás...jiskřivě nejiskrný
strmý občas jak hora
když pohlížíme zdola k nebesům..
» 18.04.2012 - 20:48

Poslední sloka by mohla být klidně i samostatně a dávala by smysl.Je celá pěkná.
» 03.08.2012 - 21:39

Pokorou zhýčkaná - jestli to znamená mít srdce na správném místě, pak ano.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Štěstí... | Následující: Zarputilost..,