bez věty

Jsem stínem v krajině žití
ozvěny plující bez dechu
co v síti se chytí
nevylezou z pelechu
svých přání
když vzpomínky chrání
ty lovci žhavých dlaní
za co jim vlastně platí do z nich nežije
usmívají se blázni
ale kdo z nás přežije
"no tak svíci zhasni"
ať už se měsíc nedívá
chvíle jsou tíživá
i slova neživá
v tobě se znovu otevřou
a když se dveře zavřou
zbudou z nich cizí stíny
jako dva světy
bez viny
bez věty.