PS

„PS“


Buď klidnej,
už jsem zavřela oči
a srdce zazdila do věže.

Jak dotěrnýho hmyzu,
zbavila jsem se radosti.

Odvahu jsem ubila tyčí a zadupala do země,
jak prašivýho psa.

A láska? … taková marnost,
slibuju, že už mi pro ni ani slza neukápne!

Zapomněla jsem ještě na něco ?
… už vím … moc jsem toho namluvila ...

Můj hbitý a prostořeký jazýček byl směšný,
jak prosil o slitování,
prostě jsem ho vyřízla a hotovo.

Jsem teď úplně nový člověk,
jsem slepá, němá, hluchá,
bez emocí...

Nepotřebuju ani víru a naději...
… tento obchodní artikl
přenechám povolanějším.

Snad tě to potěší
… a jsem tu, ke tvým službám