Zlacený rám
Domov důchodců /teta 94 let/
» autorka: jaroslava.anna |
Zlacený rám v něm poničený obraz
stáří si našlo k němu cestu
visí sám v pokoji
kde dávno není místo pro nevěstu
dlouhé jsou noci
ještě delší dny
přinesli jídlo z jídelny
a však sousto od úst padá
na stole leží kniha
i k ní se šero dralo
snad je tam pět či deset let
kdo ví i deset bude málo
krutá jsou rána
kruté večery
hlas není nikde slyšet
přinesli jídlo z jídelny…
stáří si našlo k němu cestu
visí sám v pokoji
kde dávno není místo pro nevěstu
dlouhé jsou noci
ještě delší dny
přinesli jídlo z jídelny
a však sousto od úst padá
na stole leží kniha
i k ní se šero dralo
snad je tam pět či deset let
kdo ví i deset bude málo
krutá jsou rána
kruté večery
hlas není nikde slyšet
přinesli jídlo z jídelny…
Tipů: 16
» 16.04.12
» komentářů: 9
» čteno: 945(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.04.2012 - 09:37
1 
Záleží hodně na tom, jak takto starý člověk svou situaci dokáže vnímat, obvykle bývá dotčeno i vnímání reality.
Mám strýce a ten se svou druhou manželko je ročník 1922, tkaže je mu leots 90. Denně chodí se psem aspoň kilometr do prudkého kopce, prý jej jinak děsně bolí nohy, hlavně v noci. Říká se tomu "syndrom neklidných nohou".
Jinak je ovšem velmi při smyslech, trochu zapomíná, což ho trápí.
Stáří je prostě jen etapa života, která nás všechny čeká, no někteří se toho nedožijí...
Mám strýce a ten se svou druhou manželko je ročník 1922, tkaže je mu leots 90. Denně chodí se psem aspoň kilometr do prudkého kopce, prý jej jinak děsně bolí nohy, hlavně v noci. Říká se tomu "syndrom neklidných nohou".
Jinak je ovšem velmi při smyslech, trochu zapomíná, což ho trápí.
Stáří je prostě jen etapa života, která nás všechny čeká, no někteří se toho nedožijí...
» 17.04.2012 - 14:55
!!!
Někdy si říkám, že pro děti se dělá tolik, nic proti tomu nemám, ale i pro staré lidi v domovech by se mělo dělat víc, rozbít ten jejich stereotyp, dát jim to "něco" na co se budou těšit, co je naplní až po okraj... co rozetne čekání na jídlo...
pro mě skvěle napsáno!
Někdy si říkám, že pro děti se dělá tolik, nic proti tomu nemám, ale i pro staré lidi v domovech by se mělo dělat víc, rozbít ten jejich stereotyp, dát jim to "něco" na co se budou těšit, co je naplní až po okraj... co rozetne čekání na jídlo...
pro mě skvěle napsáno!
» 17.04.2012 - 20:27
Paulmatthiole
Šťasten je ten, kdo má nějakého koníčka a může jej provozovat i ve vysokém věku... rodinu a přátele to ale supluje jen do jisté míry... ST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: -Návraty | Následující: Zavírám oči