V závětří duše
...
» autorka: Petra |
V závětří duše
tam tiše si kluše…
… poslední zbytek naděje,
s šedivou výčitkou
a naivním pocitem,
že se nic neděje…
V Adamově rouše,
spodní ret si kouše…
… počkám, znovu dospěje,
přestane být lolitkou,
stane se snad grafitem
stoupnu jí do šlépěje…
tam tiše si kluše…
… poslední zbytek naděje,
s šedivou výčitkou
a naivním pocitem,
že se nic neděje…
V Adamově rouše,
spodní ret si kouše…
… počkám, znovu dospěje,
přestane být lolitkou,
stane se snad grafitem
stoupnu jí do šlépěje…
Tipů: 34
» 15.04.12
» komentářů: 18
» čteno: 907(28)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.04.2012 - 09:37
Cupido dospěl a s Cháronem perou se o mou duši...
(Špit: na mne působí jako značně optimistické smutnění "o))
(Špit: na mne působí jako značně optimistické smutnění "o))
» 15.04.2012 - 11:43
Proč si neustále myslím, že by se k tomu velmi hodil kytarový doprovod? :)
» 15.04.2012 - 13:12
ten, kdo si dělá naděje, naději jen spoutá, naděje je dobrá, když je do poslední chvíle našim očím skrytá, pak se najednou zjeví v plné síle :) ST
» 15.04.2012 - 14:42
Paulmatthiole
Jít ve stopách... ano, to by mohla být dobrá ceSTa :-)
» 15.04.2012 - 22:46
Smrt nesmělýho milence ..
****
Čekal jsem že dospěje
moje hloupá naděje
doběhnout čas šedivý
zbavit se tý protivy
co toužením ně soužila
a mou lásku přežila ...
Že ani já jsem nechcíp´
není vůbec záhada
protože jsem ani nepíp´
kopla do mě ...
... ... ... ... ... nerada ...
-*-
****
Čekal jsem že dospěje
moje hloupá naděje
doběhnout čas šedivý
zbavit se tý protivy
co toužením ně soužila
a mou lásku přežila ...
Že ani já jsem nechcíp´
není vůbec záhada
protože jsem ani nepíp´
kopla do mě ...
... ... ... ... ... nerada ...
-*-
» 21.04.2012 - 01:44
B-side: Štěstí musíme v životě pořád nadbíhat, ale i naději bychom měli jít aspoň občas naproti!
» 25.04.2012 - 09:02
...
povedený kousek, třebaže je orosený smutkem...
aby to člověka břinklo do duše, dílo musí být poznamenáno smutkem nebo radostí, jedině tak má velkou sílu :-)
povedený kousek, třebaže je orosený smutkem...
aby to člověka břinklo do duše, dílo musí být poznamenáno smutkem nebo radostí, jedině tak má velkou sílu :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Rozpoložená... | Následující: Když nový vztah začíná