Osudové setkání

Na schůzce s Quasimodem těsně pod krovem zvonice
trápila jsem se otázkou "jak neublížit?"
Já slýchala snad tisíce moudrostí
že pod hrbem je zlost, že hrubostí hrbáč je veden
Kyrys můj nazván je "nadsázkou"
upřímný pohled protijedem

V tanci si pokulhává, má úsměv v tváři pokřivené
Pohled můj vnitřní do jeho nitra sjede
Je něžný, hodný, šarmantní celou svou bytostí
Ve své skromnosti němý
To jeho rovná duše vnímá přítomnost ženy

Moje ruka mění se v spár
když hladím ta defomovaná záda
Jak noty do strun u kytar sypu mu uchem do srdce
"Miluju tě, chci tě mít ráda"

Je půlnoc Zvony se musí rozeznít

Vědom si svojí povinnosti opouští mne
-nechávám ho odejít Úkolů svých se musí zhostit
V krvavých chladných slzách
duši svou zatím jsem vykoupala
Do pavučin jak do krajek jsem se omotala
Pak slovo dalo slovo: On pro mne své, já jemu svoje dala

Ráno Studené, šedé, kalné

Po schodech sestoupala podivná dvojice
V rámě zavěšena kráčí osudu vstříc
Dnes duše setkaly se
My dva jsme stejně naladěni
O tom je život

Nic míň - nic víc