Starý Vestec
Toulky...
» autorka: hloubavá |
Sluneční paprsky
pohladí
kamenné hroty
zřícené
barokní kaple
Dech větru
je ohladí
a chladný déšť
smývá
její slzy
Dívá se
slepýma prázdnýma očima
a vzpomíná
na dny
kdy její klenbou
nebylo nebe
Je bohu blíž
oděná
zelení mechu
a křovím
Ležím na zádech
uprostřed
mezi holými zdmi
Jsem já
bohu blíž?
Ne, ne
jsem blíže lidem
stavitelům
Chci pohladit
jejich ruce
pohladí
kamenné hroty
zřícené
barokní kaple
Dech větru
je ohladí
a chladný déšť
smývá
její slzy
Dívá se
slepýma prázdnýma očima
a vzpomíná
na dny
kdy její klenbou
nebylo nebe
Je bohu blíž
oděná
zelení mechu
a křovím
Ležím na zádech
uprostřed
mezi holými zdmi
Jsem já
bohu blíž?
Ne, ne
jsem blíže lidem
stavitelům
Chci pohladit
jejich ruce
Tipů: 41
» 14.04.12
» komentářů: 21
» čteno: 981(32)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.04.2012 - 21:15
Paulmatthiole
Staří stavitelé dosáhli toho, co měli v úmyslu... ST :-)
» 26.06.2012 - 21:27
Špáďa: Díky! Já vážně často stojím v obdivu nad dílem bezejmenných stavitelů. Je to pro mě takové nějaké poselství, vzkaz, co já vím. Ale vždycky mě to dostane.
» 24.08.2012 - 10:04
být blíže lidem i bohu
to je ten správný bod
přitulím se, vždyť mohu
tvá energie je mi vhod :))
to je ten správný bod
přitulím se, vždyť mohu
tvá energie je mi vhod :))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: V pavučině slov | Následující: Když...