SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ
(věnováno L. k narozeninám)

Snad stokrát jsem stál před Tvým domem
a mačkal zvonek ze všech sil
pak ukrýval se za tím stromem
co u branky vám vyrašil...

Snad pro myšlenky prostopášné
a né pro svůj vlastní cit
pro ty hříchy příští, strašné
nemohu Tě oslovit...

Pro tu ZÁVIST k Tvému mládí
Pro NESTŘÍDMOST, kdy s tím přestat
Pro HNĚV , že mi tohle vadí
Pro LENOST se za to trestat
Pro SMILSTVO že na to myslím
Pro LAKOMSTVÍ toho chtíče
a co se týče moji PÝCHY
ta uzavírá hříchy smrti...

To mne ubíjí a drtí
nechci Tvoje rozhřešení
v tom to není...
Já do stínu se schoval
právě, abych v tom pokračoval !!

Pro tu závist, že jsi mladá
pro hněv, co s leností se hádá
o pozici smilnit s tebou na lavici
v kostele, ta nestřídmost
co neřekne ti dost
to lakomství, co zpátky
pobere většinu mé pýchy být tu s tebou
aspoň skrze tyhle řádky...