...jak vlčice.

Jako vlčice hladová
bloudící sama lesem,
co staré kosti ohlodá
a vládne tam svým děsem.

*-*-*-*-*-*-*-*

Když pány vlky potkala
hned pryč byl její děs.
Už nevrčela-štěkala
a byla jako pes.

Dva vlci v jejím obzoru
snad měli nad ní moc;
vlčice byla v pozoru
a vyčkávala noc.

Tu jeden vlk se přiblížil,
ona si jej prohlédla
a byla málem ztracená,
když do očí mu pohlédla.

A chlupy se jí zježily
a vlk snad zájem měl,
ale byla nesmělá
a on též oněměl.

Pak museli odejít,
hned, a oba dva.
A chudák sama vlčice
smutek teď obědvá.

*-*-*-*-*-*-*-*

Snad se rok s rokem sešel,
snad dvanáctkrát byl nov.
Vlčice vlky zahlédla
a neměla už slov.

Ten vlk, co o ni zájem měl
ji těšil sice dál,
však druhý charakterem svým
srdce její udolal.

Vlčice byla v želízkách,
chycená jak myš.
"Co dělat mám teď s vlkama?
Jak zvládnu ten kříž?"

První vlk se otáčel
a vlčici nejspíš chtěl.
Ale ta chtěla druhého
a ten už fenku měl.

*-*-*-*-*-*-*-*

První vlk je udatný
a vlčici kdys' zmát'.
A teď vlčice sleduje,
že ji má stále rád.

Ona by ráda s prvním byla,
však co dělat má,
když ji ňáká divná síla
k druhému víc zná.

Druhý vlk se stále směje,
pokukuje na vlčici.
A vlčice teďka kleje:
"A pro pět ran na čepici!"

Chtěla s vlkem běhat v lese,
musí nechat vlka být.
Co dobrého jí přinese
vlka s fenkou rozdělit?

*-*-*-*-*-*-*-*

Už neloví žádné maso,
teď žere jen květinky.
Srdce svírá pevné laso
a v botách má kamínky.

Sama vyje na měsíc,
nechá plynout život s časem.
Třeba přijde vlků víc
s bude se smáti zase.



____________________________

Pozn.: Aby bylo poznat, který "vlk" je který, tak jednoho budu označovat kurzívou a druhého tučně. Protože je to opravdu zamotané :)