drsnosrstej kokršpaněl

Nemám velkou hruď psa Fíka,
ani jeho basbaryton,
to co Bohouš nespolykám,
ač sním o jídle dost přitom,
v Ef-Bé mne tak nelaikují,
jako astronautku Lajku,
nekladou mi k mojí sluji,
jako k Střelce s Bělkou vlajku.

Nejsem vnadně cizokrajný,
jako je bílý pes Goro,
nemám talent Beethovena,
to zdaleka… ani skoro,
na rozcestích větřím šanci,
po způsobu: Tudy? … asi,
takže vracet s elegancí,
stěží umím se jak Lassie.

Nemám uši strýčka Fida,
čumák komisaře Rexe,
k Štaflíkovým mírám bída,
Špagetka se měřit nechce,
být jak Gromit v domácnosti,
rovněž mimo mé je vlohy,
Škubánek má hezčí úsměv
a Scooby-Doo aspoň nohy.

Nemám gáži Rin Tin Tina,
a Dášeňky nebožtíka,
což však není moje vina,
tak to nemá cenu říkat,
Fifinku jsem neuháněl,
Simpsnů nejsem Spasitelem

–

drsnosrstej kokršpaněl
prostě

duší,
rasou,
tělem.