Jsme si podobní...
"Pokud chceš být realistou, musíš si sundat růžové brýle co ti láska nasadila,... ale cítíš se bez nich šťastný?"
» autorka: whiolet » Básně / Láska - vyznání |
Cítíš to brnění v prstech,
přestáváš myslet.
Jsme si podobní,
ve světě, kde nás nikdo neslyší.
Moje srdce křičí,
slyšíš ho?
Jsme ztraceni v této době,
plavíme se na vlně špíny.
Plácám se v bahně,
této reality.
A všechen můj žal,
se vlil do tvých žil.
Svírá se mi hrdlo,
když ke mně promlouváš.
Jsi jako zrcadlo,
a tvoje oči jsou branou do mého světa.
Mám strach,
že mě spálíš.
Ale nemůžu si pomoci,
potřebuji tě.
přestáváš myslet.
Jsme si podobní,
ve světě, kde nás nikdo neslyší.
Moje srdce křičí,
slyšíš ho?
Jsme ztraceni v této době,
plavíme se na vlně špíny.
Plácám se v bahně,
této reality.
A všechen můj žal,
se vlil do tvých žil.
Svírá se mi hrdlo,
když ke mně promlouváš.
Jsi jako zrcadlo,
a tvoje oči jsou branou do mého světa.
Mám strach,
že mě spálíš.
Ale nemůžu si pomoci,
potřebuji tě.
Tipů: 20
» 10.04.12
» komentářů: 9
» čteno: 927(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.04.2012 - 08:24
Jsme ztraceni v této době,
plavíme se na vlně špíny....obrovská pravda pro dnešní dobu:(
ST
plavíme se na vlně špíny....obrovská pravda pro dnešní dobu:(
ST
» 11.04.2012 - 20:02
Paulmatthiole
Dokud se jen plavíme na vlně špíny, ještě to jde... horší by bylo se do ní potopit... ST.
» 20.04.2012 - 19:09
Mně to připomíná asi toto:
Odpoledne nebylo co dělat. Z okna k vám proniká venkovní pološero a promoklé ulice se pod návalem
deště mění v obrovské kaluže vody. Do hajzlu!
Všichni známí jsou zalezlí někde doma a sedí jako
já u compu a chatujou nebo prolévaj svý slzy na
literu, protože to ani jinak nejde. Jen o samotě na
záchodě, kde do tebe nikdo neprodí.
Trefil jsem se do černého? A zrovna, když tohle píšu,
prší.
Odpoledne nebylo co dělat. Z okna k vám proniká venkovní pološero a promoklé ulice se pod návalem
deště mění v obrovské kaluže vody. Do hajzlu!
Všichni známí jsou zalezlí někde doma a sedí jako
já u compu a chatujou nebo prolévaj svý slzy na
literu, protože to ani jinak nejde. Jen o samotě na
záchodě, kde do tebe nikdo neprodí.
Trefil jsem se do černého? A zrovna, když tohle píšu,
prší.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jednou | Následující: Pod arzenikovým nebem.