fragmenty z dopisů...

...Chceš po mně, abych něco napsala, ale mě zrovna teď nic nenapadá, alespoň ne nic konkrétního. Hlavou mi víří zase jenom změť myšlenek - nic moc souvislého... Myslím na Tebe to je jasné, je zvláštní představovat si Tě, jak ležíš v posteli, na které většinou sedávám, když tam jsem... Ačkoli, sotva jsem to napsala, vybavil se mi jistý večer, jak jsme koukali na film a potom...... No, nezůstali jsme jen u sezení:D

Jako bych tam byla s Tebou. Zavřu oči, potichu otvírám dveře a vejdu k Tobě do pokoje, posadím se na postel a hladím tě. Zlehka Tě políbím na čelíčko, ale opatrně, abych Tě nevzbudila. A ty sladce usínáš a propadáš se do říše snů. A nevíš, jestli se ti to zdá nebo je to pravda. Ne, neotvírej oči, nech je zavřené... Najednou cítíš, jak tvé srdce zaplavuje ten krásný hřejivý pocit, na rtech se ti objeví blažený úsměv, jsi šťastný, že můžeš být s tím, koho miluješ... Teď už jistě spíš a tohle všechno je krásný sen, ve kterém Ti posílám miliony polibků, jež nesou to vzácné poselství - Miluji Tě... Miluji Tě navždy!...



...Už si Tě zase představuji a mé představování nebere konce. Zatemňuje mi mozek tak, že se nedokážu na nic jiného soustředit. Hledím z okna, ale vlastně ani nevnímám, co vidím... Ten obraz je podivně rozmazaný, jako bych nebyla tady, ale v jiném světě... Cestuji, ale nikoli časem, ale prostorem a najednou jsem s Tebou. Vidím Tě právě teď, jak sedíš v lavici. Nad něčím hluboce přemýšlíš, ale těžko odhadnout, zda jsem to já nebo fyzika, kterou právě teď máš... Ne, nehledej mě, nemůžeš mě vidět, nejsem tam fyzicky, ale přesto jsem přítomna. Ve tvém srdci! Tam jsem s Tebou stále:) Ve dne v noci, při všem co děláš... Miluji Tě lásko, smysle mého života, neutuchající touho mé vášně, věčný majáku, blikající v dáli a ukazujíc mi cestu, kudy mám jit...