Medánek z Medlánek

Mám rád ženy, dívky, panny,
jméno mé je Medonos,
udatný jsem pod nebesy,
zlaté srdce, orlí nos.

Známý jsem po celém Brně
všem paním i děvám,
dvořím se jim, nosím květy,
lásku u nich hledám.

Rytíř jsem bez bázně, hany,
střežím bystře hradu brány,
pokud mi však láska
nedá pokoje,
vzdávám se pak zcela,
zcela bez boje.

Milovník jsem uznávaný,
vichřice i letní vánek,
přezdívku mám nedostižnou,
všem mým sokům kazí spánek.

U svých dam jsem Medánek,
rytíř srdce z Medlánek.

Rozhlížím se z cimbuří
hradu svého,
dobytného,
odkud láska udeří.
Z Kníniček či Žabovřesk,
z Pisárek či z Veveří?

Náhle pleskot křídel nastal,
ejhle holub poštovní,
na nožičce obálečka
a voňavý dopis v ní.

"Věz, Pane můj nedočkavý,
by Tvá duše měla klid,
směr a dobu útoku
chci Ti kapku upřesnit.
Bez obavy příchod můj
očekávej na cimbuří,
stane se tak zítra večer,
po klekání, od Veveří."