Pavučina z citů..» autorka: tulkava |
Jako pavouk v měsíčním svitu,
strážím pavučinu upředenou z citů…
Polibkem na líčku stíráš mé slzy,
na to být spolu je - snad příliš brzy…
Cítíš můj strach zapletený do vlasů,
když v šerosvitu rty mé ochutnáváš…
Odvracíš pohled – pro cizí krásu,
za kterou ďáblu mou duši zaprodáváš…
Do kůže vpíjí se slova,
jež vepsaná jsou v očích,
přes odhodlání nevydat se touze znova,
do nicoty v tichu opět vkročím…
strážím pavučinu upředenou z citů…
Polibkem na líčku stíráš mé slzy,
na to být spolu je - snad příliš brzy…
Cítíš můj strach zapletený do vlasů,
když v šerosvitu rty mé ochutnáváš…
Odvracíš pohled – pro cizí krásu,
za kterou ďáblu mou duši zaprodáváš…
Do kůže vpíjí se slova,
jež vepsaná jsou v očích,
přes odhodlání nevydat se touze znova,
do nicoty v tichu opět vkročím…
Tipů: 28
» 09.04.12
» komentářů: 20
» čteno: 1015(23)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.04.2012 - 10:41
Paulmatthiole
Pavučina z citů je velmi křehká záležitoST.
» 09.04.2012 - 20:50
Psavec: Tomáš: Paulmatthiole: Petra: Květka Š.: Děkuji i vám...cením si vašich ohlasů na má dílka...a jsem ráda, že se mi to povedlo napsat dle mých včerejších pocitů...
» 16.04.2012 - 05:02
***
Pavučina z měsíčního svitu
sladkobolná melodie zní tu
když v tanci z posledního chvění
zmírá touhou k vysvobození.
Ranní rosa
křídla bosá
umí přetít pavučinu
zamknout zámek
a smýt vinu.
***
Moc smutně, leč velmi citlivě vyjádřeno.
ST
Pavučina z měsíčního svitu
sladkobolná melodie zní tu
když v tanci z posledního chvění
zmírá touhou k vysvobození.
Ranní rosa
křídla bosá
umí přetít pavučinu
zamknout zámek
a smýt vinu.
***
Moc smutně, leč velmi citlivě vyjádřeno.
ST
» 07.07.2012 - 10:51
tulkava: Neboj se vstoupit do nicoty/tam neexistují ty boty, co všecno, jak v té písni/pošlapou/Vstup kdykoli, kdy budeš v tísni/to ticho je ticho Boží/co nenalezneš na nároží/To je ta Boží jiskra v člověku/byla tu a je od začátku času/ od věků. . .
» 07.07.2012 - 19:43
Jan Maren: ani strach mi nedokáže zabránit do té nicoty vstoupit vždy znovu a znovu.....děkuji...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Naplň mě citem... | Následující: Plná prázdna...