Pokřivený svět

Možná je to mnou,
lidi mizí za duhou.
Naivní jsou sny.
Často jsem sám,
sebe sama znám,
a tak to chodí dny.

Snad je to mou drzostí,
vše vyřešíš krutou lstí.
A svět ti leží na dlani,
dáváš si lidi k snídani.

A nevadí mi šeď
stejně jako teď,
líbi se mi chlad.
Postačí jen málo,
než by se i zdálo
jeden kamarád.

Snad je to mou drzostí,
využíváš moudrosti.
A svět ti leží na dlani,
lidi si dáváš k snídani.

Neberu si servítky,
jsem samé námitky,
svět jednoho logika.
Venku zlobí emoce
jak vraždící nemoce,
tohle se mně netýká.

Snad je to mou drzostí,
vyhraješ zlou podlostí.
A lidi ti zobou ze dlaní,
všichni jsou k sežrání.

S kým dnes asi spát?
musím se jen smát.
Sobecká je láska.
Těžké je ji najít,
stejně i tak zabít,
pouhá je to maska.

Lehce dojíždí se na blbost,
světem vládne nemilost,
a proto jsem, jaký jsem,
pokřivená je celá Zem,…

Jednou si nás dá k snídani
tvory, co sežrali poznání,...

A co já s tím?