Richard I.

copyright Rusell McDonald
» autor: Rusell McDonald
(vstoupí Richard a Jacques na scénu)

Jacques: Velectěný pane moc Vás žádám, nechte mě jíti ať už do tohoto večera mohu býti odsud pryč.

Richard: Nenechám tě odejít ... (stranou ) ty zrádný darebáku. ( k němu) Protože to co jsi provedl za to tě dám nejspíš pověsit.

Jacques: Co jsem provedl tak strašného, že pověšen býti mám a musím být k tomu ještě stráží vyslýchán? Teď bych se rád smilování prosil, ale nevím proč bych to měl dělat když jsem, vlastně tobě ani mouše neuškodil.

Richard: Každému jsi škodil a každému škodíš i teď, měl bych ti proto dáti uctihodný trest. Co třeba v dole, kde budeš těžit měď ? ( pro sebe) Ano to bude trest pravý pro tebe.

Jacques: Odcházím.

Richard: Kam si myslíš, že jdeš holovrátku?

Jacques: Kam si myslím , že jdu? Jdu daleko od vás a od té Vaší tyranie než mě tady do smrti ty práce udobíjí. Mám kam jít a sem již se někdy nevrátím. A proto dávám Vám sbohem milý pane .

Richard: Nikam, nepůjdeš. Zůstaneš zde na mém panství a pomáhat mi na něm budeš. A jestli ne čeká tě ode mne opravdový trest.

(na scénu vstoupí Edvard)

Edvard: Jen ho nech jít, už jsi ho trápil dost a ta tvá zlost a lehkomyslnost je k nevydržení.

Richard: Ale není to můj bratříček Edvard, co všechno rád a všechno zná a každého kryje svými zády jen aby dotyčnými neměl tvrdé pády. Dlouho jsem tě neviděl, ale ani trochu si mne nechyběl.

Jacques: Vidím, že jste se pánové dali do řeči a proto jsem se rozhodl, že je nejvyšší čas odsud odejít a projít tento svět. Cestovat a poznát krásné dívky a ženy a na sobě mám ještě trochu pěny, poté mé teplé koupeli.
Teď již se opravdu vzdálím z toho panství milý pane, doufám že jste spokojený a já vezmu bílé saně a odjíždím na sever Anglie pryč.

Richard: Nikam. Jak jsem řekl nejdeš, zůstaneš tady a svoje období si holt přejdeš. Odpracuješ si zde pár let a až po tom můžeš vidět ten svůj svět.

Jacques: Na dobro odcházím a nic mi momentálně neschází.

(Jacques odchází ze scény)

Edvard: A zbyli jsme tu jen my dva. Co budeme dělat? To opravdu nevím. Nevím proč jsi na své sluhu musel býti takový.

Richard: Jaký takový. Nechoval se tak jak měl, jenom na svých pravidlech lpěl, ale každý je dodržovat měl.

(Edvard a Richard na scéně)

Edvard: Víš jednu věc stále nevím, proč na všechny musíš být takový, takový zlý až někdy nebo spíše většinou často k nevydržení.

Richard: Na všechny jsem spravedlivý a hodný podle toho jak se oni ke mne chovají. A pokud si myslíš, že jsem na Jacquesa byl zlý, on jediný si totiž moje chování zasloužil. A nevím, tedy z jakého … Pokud ty víš, tak mi ho pověz prosím

Edvard: Sám si ho přece propustil a ještě … Ba ne, ty jsi ho nepropustil, on odešel ze své vůle sám, jelikož vaše tyranie již přetekla jeho pohár trpělivosti a měl ji již také dost.

Richard: Na toto téma s tebou hovořit nebudu a taky se s tebou nebudu tady hádat a pitvořit. Jestli mě nazlobíš, vydám rozkaz, aby tě můj nejoblíbenější kat dal pověsit. Odcházím raději pryč než zase budeš mít na mne nějaký chtíč.

( odejde ze scény)

( na scénu přijde Francesca, manželka Edvarda)

Francesca: Co je to tu za hluk? Támhle stojí nějaký kluk.

Edvard: Ale nic moje drahá. Ten hluk již nebude a ten kluk nás nejspíš sleduje. Ale myslím, že již odešel. Můžeme tedy pokračovat v tom, v čem jsme přestali, abychom je zítra dostali.

Francesca: (k pážeti) Nech nás o samotě, můžeš již odejít.
Děkuji ti (k Edvardovi). Ano, také tě miluji a chci pokračovat, v tom kde jsme přestali, abychom se pak hezky prospali. A koho drahý zítra chceš dostat? Snad ne, milého pána co zde sloužil, jako sluha a páže v jednom, události se hned v jeden den sejdou. Nemáš doufám spadeno na Jacquesa? Anebo snad máš spadeno, na krále Richarda?

Edvard: Ani jednomu, ani druhému nechci nic provést. A víš, že máš ale vždy v těchto věcech zbytečný strach !? . Nikomu nic jsem nikdy neprovedl a tak to i zůstane, než skonám já na otcově hrobě. A ještě jedna věc, jenom že doopravdy za dveřmi se neposlouchá, nejenže to je neslušné a nezdvořilé ale také nebezpečné, poněvadž když někdo ty dotyčné dveře otevře způsobí ti vážný úraz.

Francesca: Ale já za dveřmi nebyla jsem a neposlouchala, v posteli ležela jsem vysvlečená sama a váš hlasitý rozhovor poslouchala.

Edvard: To se ti tedy mnohokrát omlouvám a zároveň k tobě promlouvám, aby to co jsem ti zde dnes pověděl, zůstalo jen mezi mnou a tebou. Nesmíš to, totiž nikomu povědět.

Francesca: Nepovím. Slibuji na Boží jméno své i na to tvé. A teď, když jsem ti slíbila a políbila tě, na tvou tvář, tak zhasnu svícen a jdu spát.

(Francesca odchází ze scény)

Edvard: Já též.

(Edvard též odchází ze scény)

(přichází Richard a jeho úplatný král Jan I. a jeho bratr Oldřich I.)

Jan I (k Richardovi): Proč jsi mě králi volal? Co jsi ode mne, nutného potřeboval?

Richard (k Janovi šeptem): Potřeboval jsem, abys jed obstaral a Edvardovi mému bratru se o život postaral. Obstarej jedu však množství větší, chci, aby proti mně nikdo nemohl svědčit a proto Francesce, manželce Edvarda jed dej.

Jan I. (k Richardovi): To mám spáchat trest před všemocným Pánem Bohem?

Richard (k Janovi): Ano. Jinak se budeš, proplétat jen stohem.

Jan: Co to žvaníš, Richarde, za nesmysly? Raději více přemýšlej, než něco řekneš.

(Jan je na odchodu ze scény)

Richard: No, dovol. Jak se opovažuješ se mnou takto mluvit?

(Jan a Richard odchází ze scény)

(Edvard a Oldřich přichází)

Edvard: Víte, království britské není zrovna malé, ale žijeme zde blaze. Chci vám jen říci, pár věcí ohledně jedné záležitosti, která se vás hodně týká.

Oldřich: No tak, mluvte či nebuďte tajemný jak…

Edvard: Slyšel jsem prý, že můj bratr Richard léčku na vás udělat chce. Já se mu v tom, však zabránit, pokusím. A možná blízkost smrti okusím.

(přijde Oldřich na scénu)

Oldřich: Děkuji vám za zprávu. Toto však jsem dříve již věděl, Jan králevic dánský mi to totiž pověděl. Pověděl mi také, že proti králi Richardovi všichni jsou.

Edvard: Dobrá zpráva, tak to rád slyším příteli.

(odejde Edvard a Oldřich)

(přijde Jacques a Francesca)

Jacques: Buďte pozdravena, veličenstvo. (ukloní se)

Francesca: Vy buďte pozdraven. Oč jde a co se stalo, že vás srdce zaneslo až sem?

Jacques: Odpuste. Víte bratr Edvarda, Richard… Zmocnit trůnu podruhé se chce a mě přitom chce pozvat na zámek na jeho hostinu, aby … Mám takové velké podezření, že otrávit chce mě a rodinou mou, aby mohl mít půdu svou.

Francesca: Edvard poslední dobou, se opravdu choval velmi zvláštně a při každém odchodu, černé pláště sebou měl. Jednou jsem, takto ve své komnatě ležela, když hlasitou hádku jsem slyšela. Hádali se tam Edvard s Richardem. Jen jsem poslouchala, co ti dva proti nám všem chystají?

Jacques: A co jste madam, zjistila?

Francesca: Zjistila jsem něco, co zajímat vás bude, avšak bojím se že … Jelikož král Richard rozhodnutí dal, a kolem města se bourá již postavený val. Městská obrana padne a Richard přijde do této země. Ne však sám (křikne). S armádou a vojskem početným zde nastoupí.

Jacques: To velice zlé. Co tedy budeme dělat? Já bych možná věděl. Pokud chceme, aby Richard se králem nestal, nesmí dojít na svou korunovaci včas. Pozdě musí přijít anebo raději, ať vůbec nechodí. Toto můj plán jest, je to pěkná lest. Složitý plán to je, každý detail to naplánovat chce. Jediná chyba znamená, že korunovace bude úspěšná.

Francesca: Copak, říkáš milý Jacquesu?

Jacques: Vůbec nic jsem neříkal.

(Jacques odchází, přichází král Richard I. a jeho královna Francesca)

Francesca: Můj drahý, buď velmi opatrný a slib mi jednu věc.

Richard: Jsi nějaká rozrušená. Copak se děje? Kdo ti ublížil na tvých citech? Jinak opatrný jsem skoro pořád a jinak co chceš, abych ti slíbil.

Francesca: Chci, abys nešel, na svou korunovaci, poněvadž Jacques a jeho ,,přátelé,, na tebe určitě něco chystají. Teď se mě určitě zeptáš odkud, všechno toto vím. Poslouchala jsem, za dveřmi.

Richard: Dobrá, dobrá. Pokud, tedy to co říkáš je pravda, tak se své korunovace vyhnu, tím že se společně s tebou a se synem, ukryjeme na našem druhém hradě.

Francesca: Uf. Výborný nápad. Děkuji ti, jinak za to, že jsi mě uposlechl a že na tu korunovaci nepůjdeš.

(Francesca a Richard odchází, přichází Jacques a jeho kumpáni Harris a Louis)

Jacques: Pánové, bohužel se nám plán s korunovací nevydařil, a proto musíme dostat jinou metodu, která bude rychle účinkovat a hlavně bude nenápadná.

Harris a Louis: Ne, v žádném případě. Nejdeme do toho. To co chceš si klidně udělej, ale bez nás.

Jacques: No… Co … Co tohle má znamenat?

(mezitím na scénu přichází král Richard I.)

Richard: No tohle? Co jsem to slyšel od ctěného pána Harrise a od prince Louise. Prý jste mne chtěl navždy umlčet, a stát se tak novým králem. Je to, tak že?

Jacques: No … Ehm … Nevím, co na toto říci.

Harris a Louis: Ano je to pravda veličenstvo, je vinen a proto my navrhujeme dát ho na čtyřicet let do vězení.
Richard: Dobrá. Stráže, odveďte tohoto pána do vězení, kde stráví svůj zbytek života.

(Jacques je odváděn do žaláře, Harris a Louis odchází ze scény, přichází Francesca a syn krále Adam)

Francesca: Drahý? Pokud jsem tě od něčeho vyrušila, tak se omlouvám, ale máš zde návštěvu. Jistě budeš velice, překvapen.

Richard: Kdopak to je? Nikoho totiž neočekávám.

Francesca: Je to přeci tvůj, královský syn Adam. A rád by ti něco řekl, nebo spíše s tebou promluvil. Čeká za dveřmi, až zde spolu ukončíme tuto konverzaci, pak ho pustím dovnitř až tedy odejdu.

(Francesca odchází ze scény, na scénu přichází Adam)

Adam: Buď pozdraven, otče. Je to tak dlouho, co jsem tě neviděl, a hlavně taky je to již dlouhá doba, kdy jsme si společně sedli, a vedli dlouhé konverzace vždy se zajímavým výsledkem.

Richard: Ó. Vítej zpět synu. Ano, to co si zde všechno řekl, je pravda. Matka se na tebe hodně těšila, ale nejvíce jsem se na tebe těšil já, protože jsi můj jediný syn a já tě nechci ztratit.

Adam: Neboj, otče. Nemusíš mít strach, snažím se být co nejvíce opatrný, jak to jen jde. Jinak jsem ti chtěl říci, jednu velmi důležitou věc, kterou bys podle mého úsudku měl vědět.

Richard: Tak povídej synu, co máš na srdci? Či snad tě něco trápí?

Adam: Nic mě netrápí. To co jsem ti chtěl říci, je to že jsem se zamiloval do jedné dívky.

Richard: Dobrá. A co ta dívka, je zač. A jakého je původu? Má prestižní vzdělání?

Adam: Ta dívka se jmenuje Elisabeth. Nebudu ti lhát, takže ti řeknu, že Elisabeth nepochází ze žádného šlechtického rodu, je to prostá dívka z venkova, do které jsem se zamiloval a hodlám s ní mít svatbu. A pokud mě, vtom budete chtít jakkoliv zabránit, tak jako že Adam I. se jmenuji, tak třeba i uteču pryč z tvého království, jen abych mohl mít svatbu s Elisabeth.

Richard: Ještě, abys mně lhal. Podívej syn, já tě jako otec chápu, že chceš ženu a svatbu, ale v žádném případě nepřipustím, svatbu s nějakou venkovskou dívkou. Zabránit ti, vtom budu vždy a nikam pryč odcházet nebudeš.

Adam: Ale…

Richard: Žádné, ale. A teď jdi do své komnaty. Nechám tě hlídat strážemi. Poněvadž ti již méně a méně důvěřuji.

(na scénu přichází Francesca)

Francesca: Souhlasím, s tebou drahý. Podle mě náš syn potřebuje zkrotit.

Richard: Svatá pravda, ale neboj. Již jsem na mu to všechno vysvětlil a on to i pochopil. Domluvil jsem a jdu spát.

Francesca: Já též.

(Francesca a Richard odchází ze scény)

Adam (tichým hlasem si něco pro sebe říká): Já již taky spím, a těším se již na další den.

(Adam odchází ze scény)
Tipů: 3
» 05.04.12
» komentářů: 1
» čteno: 1237(27)
» posláno: 0


» 25.07.2013 - 08:40
Tato hra je moc zajímavá. Myslím, že to uvedeme v našem soukromém divadle KOTIDETI. Děkuji za moc hezký návrh na hru.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Daně | Následující: Velikonoce

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.