TAK PLYNE ČAS

Jsem starý strom, co těžké větve sklání blízko k zemi,
chráním plod poslední, ostatní jsou už dávno odklizeny,
v pravidelných vlnách obrůstám zelení a vrhám chladné stíny,
na jaře květy zavoním a chuť mám sladké medoviny.

Z kořenů míza stoupá po kmenu, větvovím do koruny,
včely mnou píseň rozezní, napjatá, jak v harfě nové struny,
každý rok čekám na první zpěvy stěhovavých ptáků,
své listy zvedám, snažím se stáhnout vodu z bílých mraků.

Rostu a sílím, mávám svým druhům na vyhřáté stráni,
užívám léta, s podzimem přijde další klidné usínání,
do snů si spřádám nitky příštích dnů a snad i roků,
tak plyne čas, datel mi usilovně ťuká díru v pravém boku.