Rajské údolí» autor: poustevník Jirka |
Jsou místa,
co v srdci navždy mi zůstanou.
Mé rodné Polabí, roviny Třeboňska,
krajiny úrodné, vzpomínky lahodné,
navrch se smetanou.
Jsou lidé,
jež v srdci navždy si uchovám.
Rodiče, sestra a taky babička,
má dcerka Terka, přítulná Věrka,
býval jsem spíše sám.
A pak jsou děje,
co z hlavy nezmizí.
Srpnové tanky, stopy na Měsíci,
hřejivé radosti, příběhy do zlosti,
vždyť víte, co život nabízí.
Tak jen ber!
Nebrat se nedá.
Černá, bílá a šedá,
místa, lidé, čas...
Tak v čase zrajícího jara
naše cesty před rokem se střetly.
Žlutá a modrá, červené máky,
úrodné vinice, klikatá silnice,
život zas svítí zelenými světly.
Pak cesta dolů ve snové údolí,
malebné domky a dobří lidé,
ve sklípku stinném sklenička vína,
kostelík na stráni, laskavé pozvání,
kouzelná noc se soumrakem přijde.
Něha a něha, desítky polibků,
doteky teplých dlaní,
nejdřív se povídá, potom nás uchvátí
společná hra na dávání a braní,
nad ránem pak radost ze svítání.
Tak tohle je příběh o rajském údolí,
příběh, co nikdy netroufal jsem snít,
to místo mě hravě do klepet vzalo,
vlilo mi do žil chuť zase žít.
Chuť na život s Tebou, má lásko!
co v srdci navždy mi zůstanou.
Mé rodné Polabí, roviny Třeboňska,
krajiny úrodné, vzpomínky lahodné,
navrch se smetanou.
Jsou lidé,
jež v srdci navždy si uchovám.
Rodiče, sestra a taky babička,
má dcerka Terka, přítulná Věrka,
býval jsem spíše sám.
A pak jsou děje,
co z hlavy nezmizí.
Srpnové tanky, stopy na Měsíci,
hřejivé radosti, příběhy do zlosti,
vždyť víte, co život nabízí.
Tak jen ber!
Nebrat se nedá.
Černá, bílá a šedá,
místa, lidé, čas...
Tak v čase zrajícího jara
naše cesty před rokem se střetly.
Žlutá a modrá, červené máky,
úrodné vinice, klikatá silnice,
život zas svítí zelenými světly.
Pak cesta dolů ve snové údolí,
malebné domky a dobří lidé,
ve sklípku stinném sklenička vína,
kostelík na stráni, laskavé pozvání,
kouzelná noc se soumrakem přijde.
Něha a něha, desítky polibků,
doteky teplých dlaní,
nejdřív se povídá, potom nás uchvátí
společná hra na dávání a braní,
nad ránem pak radost ze svítání.
Tak tohle je příběh o rajském údolí,
příběh, co nikdy netroufal jsem snít,
to místo mě hravě do klepet vzalo,
vlilo mi do žil chuť zase žít.
Chuť na život s Tebou, má lásko!
Tipů: 34
» 03.04.12
» komentářů: 19
» čteno: 1429(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.04.2012 - 22:31
Paulmatthiole
To je výborný konec, ST :-)
» 05.04.2012 - 18:34
Pro mě opět dojemná a velice hluboce citem vyjádřená báseň... okolí Třeboňska je zcela jisté krásné, však přesun na Moravičku, to asik nebylo enem tak... cák se to poddalo, bodejť... láska přecik, Jiříku, aj hory přenáší. A co, ať třebas kdos myslí, že blázínek su, já vím své. :-) ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Východní filozofie | Následující: Už malou chvíli jen