Můj přístav

Tvá
duše jak bublina u vodováhy
se od levé strany až ku pravé sváží
když ladně překročíš kostelní prahy
jak zlatá zrnka na písečné pláži

Tvé
oči jak kapky, co padají v dešti
s ryzostí stříbra či občasných blesků
kreslí mi do dlaní, ze kterých věštím
ke Tvému srdci mnou hledanou stezku

Tvá
ústa, co chutnají po lesních plodech
mi nabízíš s úsměvem Jezerní víly
V polibcích stoupat po nebeských schodech
chtěl bych snad alespoň na malou chvíli

Tvé
tělo jak přístav všech bloudících bárek
chci najít na své a jistit se kotvou
Tulák, co sobě sám slíbil si dárek
skutečnou lásku. Tak přijel si pro Tvou