Na točitém kamenném schodišti vládlo šero.

Na točitém kamenném schodišti vládlo šero. Schody byly nerovné, prošlapané generacemi předků. Šla jsem opatrně a v duchu se modlila, abych obsah tácu donesla bez rozlití.
Na chodbu dopadalo úzkým oknem řídké šedé světlo. Po špinavém skle stékaly stříbrné pramínky deště. Podepřela jsem si těžký podnos o bok a zaťukala na dveře na konci chodby. Křikl ať jdu dál. Sotva jsem se opřela o těžké dveře, srdce se mi bláznivě rozbušilo – jako ostatně pokaždé, když jsem vstoupila do ložnice, kde náš „host“ ležel upoutaný na lůžko.
Pod naší střechou strávil už skoro dva týdny. Živě jsem si vzpomínala na odpoledne, kdy jsem na nebi zaslechla kroužící dvoumetrové letadlo a vyběhla na dvůr. Za letadlem se táhl proud černého kouře. Pilotovi se podařilo bezpečně přistát a vysoukat se ven těsně před tím, než stroj vybuchl a sežehly ho plameny.
Havárii zahlédl i můj otec, který zrovna pracoval na poli. Společně jsme se rozběhli k hořícímu
vraku. Pilot se sice zachránil, ale očividně neunikl poranění. Spolu jsme ho odnesli do domu a po schodech dovlekli do pokoje pro hosty.
Přes zaťaté zuby procedil k otci žádost, ať plameny okamžitě uhasí, aby nepřipoutal pozornost. Pak omdlel. Otec vyběhl ven k požáru a zraněného pilota nechal na starosti mně.
Sundala jsem mu letecké brýle a koženou kuklu. Sotva jsem mu mokrou houbou smyla z obličeje saze a hlínu, srdce se mi rozbušilo. Byl neuvěřitelně krásný, s hustými hnědými kučerami, jež mu spadaly přes obočí. Prsty se mi roztřásly, ale stejně jsem ho musela svléknout, protože na prostěradle pod jeho tělem se šířila rudá skvrna. Kukla ho poranila na boku, těsně nad pasem. Ránu jsem vyčistila a ovázala. Jeho steny mi vháněly slzy do očí.
Bylo jisté, že se zotaví, ale že to potrvá dlouho, než se vrátí do aktivní služby. Otec pracoval od úsvitu až do setmění na statku, takže všechna péče o pilota zůstala na mně.
Překročila jsem práh a našla ho v polosedě. Zády se opíral o polštář povytažený k čelu postele. Honem jsem uhnula očima do strany, protože každý pohled na jeho nahou hruď mě žensky vzrušil a podráždil mi bradavky. Oblečení měl tak zakrvácené a ohořelé, že jsem ho musela vyhodit. Zkáze unikla pouze dlouhá šála z zlého hedvábí, kterou jsem teď schovávala pod vlastním polštářem.Věděla jsem, že pod přikrývkou je úplně nahý. A stejně tak jsem věděla, jak vypadá jeho nahota, protože jsem mu tělo mnohokrát omývala houbou, když ho drásaly vysoké horečky.
Jeho zkoumavý pohled mě znejistil. Zeptala jsem se, jestli bude jíst. Přisvědčil. Po staré rozvrzané podlaze jsem došla k lůžku a položila tác na noční stolek. Pak jsem se posadila na krajíček postele tak opatrně, abych mu kyčlí nezavadila o stehno, jasně se rýsující pod tenkou přikrývkou.
Třesoucí se rukou jsem mu do úst strkala lžíce plné polévky. S úsměvem mě pochválil, že výborně vařím. Po každém soustu jsem mu otřela rty ubrouskem. Snědl celou porci.
Před odchodem z pokoje jsem ještě zapálila svíčku na nočním stolku, abych zaplašila pochmurné šero zatažené oblohy. Z okapů zurčely těžké proudy deště. Pak jsem postála u lůžka, prsty rukou nervózně propletené před sebou, a zeptala jsem se, jestli ode mě potřebuje ještě něco.
Neodpověděl, ale zvedl ruku a přitiskl mi dlaň k pasu. I přes oblečení jsem cítila jeho dotek, žhavý jak pohrabáč. Zlehka mě k sobě přitáhl, abych se opět posadila na postel. Ty jiskřivé oči mě očarovaly, byla jsem úplně bezmocná. Hřbetem ruky a prstů mě pohladil po tváři, škádlivě mě zatahal za kadeře, jež mi unikly z vysoko vyčesaných vlasů.
Pak mi rukou sklouzl po hrdle k vysokému límečku mé haleny. Prstem objel krajku a kamej kterou jsem zdědila po mamince, a pokračoval níž po svislé řádce knoflíků. Jeden po druhém je zvolna rozepnul.
Sáhl mi pod halenu a něžně přiklopil dlaň na oblé ňadro. Moje srdce mu bušilo přímo pod silnými prsty. Zaplavila mě vlna žáru a zmatku. I vsedě jsem zavrávorala jakoby v závrati, protože sotva mě pohladil po bradavce, ztvrdla jako hrot šípu. Zrudla jsem studem i slastí.
Druhou ruku mi položil na šíji a stáhl mou hlavu na polštář vedle své. Políbil mě; zažila jsem šok, když pootevřel rty a vmáčkl mi jazyk hluboko do úst. Ještě nikdy jsem si neuvědomila, že ústy se dají dělat tak intimní věci. Páření patřilo na statku k běžným jevům a já si naivně představovala, že lidé k rozmnožování přistupují s navlas stejným odstupem. Ve snu by mě nenapadlo, že člověku se srdce rozbuší tak bláznivým tempem, či že vřící krev mu doslova zhoustne v žilách. Zkrátka, že z fyzického páření lze čerpat tak neskonalou slast.
Mezitím mi vnikl rukama pod oblečení a dotýkal se hebkých, tajných koutků mého těla, o které jsem já sama i při mytí žínkou sotva zavadila. V kostele nás učili, že doteky „tam“ jsou hříšné. Teď jsem však na hřích či na otce nebo čekající povinnosti ani nepomyslela. Hlavu jsem měla plnou líbezných pocitů, které ve mně jeho laskající ruce vyvolávaly.
Když dlaní zakryl hebké hnízdečko mezi mými stehny, zaslechla jsem vlastní sten. Zkušenými, jistými prsty nahmátl jezírko tekuté touhy hluboko v mém lůně.
Chraplavě mě požádal, ať se ho také dotýkám, a pro názornost mi navedl ruku k vlastnímu přirození. Ta žádost mi připadala divná, protože jsem se ho dotýkala už řadu dní. Sotva jsem však rukou zajela pod přikrývku a po hladkém břiše se dostala dolů, rázem jsem pochopila, že to je jiný druh doteků. Hořel, ale nebyla to normální horečka. Dýchal přerývaně, ale ne proto, že by se dusil bolestí či nemocí.
Vykasal mi sukně vysoko k pasu a vytáhl mě na sebe. Chtěla jsem mu připomenout jeho zranění, ale rozhrnul mi halenu i spodničku a přisál se mi ústy na bradavku. Ztratila jsem řeč. Nemohla jsem dělat nic jiného než se otevřít jeho vzpínajícímu se údu -