Praskáš v nedohlednu» autor: snecek |
s osuškou na bedrech
ukrytá v povýšení
mluvíš beze slov
z kterých mě mrazí
nahý chodím potají
úžlabinami tvého těla
zasévám se do ledu
co bys ráda uškrtila
s konečky prstů
hmatatelně dýchám
klesající chlad
ze zasněžených vran
od náčrtku slunce
praskáš v nedohlednu
jen malá naděje
uschovaná ve dnu
ukrytá v povýšení
mluvíš beze slov
z kterých mě mrazí
nahý chodím potají
úžlabinami tvého těla
zasévám se do ledu
co bys ráda uškrtila
s konečky prstů
hmatatelně dýchám
klesající chlad
ze zasněžených vran
od náčrtku slunce
praskáš v nedohlednu
jen malá naděje
uschovaná ve dnu
Tipů: 15
» 31.03.12
» komentářů: 5
» čteno: 833(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.04.2012 - 00:01
Paulmatthiole
Ale i malá naděje je důležitá, ST :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Hnízdilové | Následující: Průprstím vně tvojí kůže